Zakletý strom kapitola 1

19. března 2012 v 16:29 | Jenny
Tak tady je prní kapitolka povídky jménem zakletý strom !!! Dpoufám že se Vám bude líbit. Přeji příjemné čtení ;)



V lese vládla téměř čarovná atmosféra.Mladá žena která se lesem procházela a venčila svého dalmatýna se zhluboka nadechla vzduchu,prosiceného vůní květin a pachem vlhké půdní zeminy.Byla rozrušená a plná očekávání.Mark jí radil aby pustila minulost z hlavy.Až prý ono místo zahlédne na vlastní oči zapomene na děsivé vzpomínky a bude se soustředit na budoucnost.Pes zvědavě očichával vše okolo cesty.Žena svého společníka který v jednom kuse vrtěl ocáskem s úsměvem pozorovala.Před nimi se objevil rozlehlí háj vysokých štíhlých stromů. "Tady to musí být."rozhlédla se a pocítila úlevu.Mark měl pravdu.Nepřipadalo jí to tu vůbec děsivé.už,už se chtěla otočit když vtom padl zrak na jeden strom který se od ostatních lišil. "Co to má být?"s tlukoucím srdcem se vydala blíž aby si ho lépe prohlédla.
.
"Jenny tak jdeš už nebo co?Ostatní už jsou dávno připraveni!"Tátův hlas zněl netypicky netrpělivě . "Sem tam za vteřinku" hodila jsem provinilí pohled na vrata stáje.Co když táta poprosí Katelin aby mi šla pomoct?Upřímně mě děsilo že by se mi ségra zase posmívala.Bylo mi naprosto jasné že když Katelin moc dobře ví že si nevím rady.Ať sem se snažila sebe víc,už sem se jí nemohla zavděčit.Dřív byla na svou trochu nešikovnou mladší sestřičku milá a mívala s ní i trpělivost.Jenže poslední dobou se úplně změnila. Od chvíle kdy se její nejlepší kamarádkou stala Tereza,jedna z nejoblíbenějších holek ze školy.Aspoň mě to tak připadalo.Napodobovala jak se Tereza oblékala,jaký měla účes a dokonce i to jak drze a uštěpačně mluví s lidmi.Vlastně by to bylo i legrační,nebýt toho že terčem věčiny jejich jízlivostí jsem byla já.Tereza mě nesnášela od první doby co s Katelin přišla poprvé do stáje,protože jsem jí odmítla půjčit svého koně.A tak mi připadalo že si ty dvě jako svůj hlavní cíl stanovili mi co možná nejvíc znepříjemnit život.Ze všech sil jsem se pokoušela utáhnout podbřišník.Můj koník Falko je přeborník v tom že pokaždé vystrčí břicho přesně v okamžiku když chci podbřišník utáhnou.Když někam vyrážíme jenom sami dva,tak mi to tolik nevadí protože zkrátka počkám až se unaví a nechá toho.Jenže tentokrát sem pospíchala.Katelin už určitě seděla na hřbetě Sandina a v duchu si sestavovala seznam jedovatých poznámek,kterými chtěla udělat dojem na frajerku Terezu. "No tak buď hodný."nabádala jsem Falka a přitom jsem v krku cítila dobře známí knedlík.V takovéhle dny jsem přemítala jestli mi ježdění za takovéhle problémy stojí.Nějaká skvostná jezdkyně jsem nebyla nikdy jenže dřív na tom nezáleželo,protože mi bestak nikdo nevěnoval žádnou pozornost.Jenže kvůli Katelin a Tereze se teď všechno změnilo.Nikdy mě nezapomenuli upozornit na sebemenší chybičku které jsem se dopustila.A že jich bylo, požehnaně.Potlačila jsem povzdech a ucítila že se mi do očí derou slzy.Jak táta tak i sestra měli pro jízdu na koni přirozený talent, tak proč sem zrovna já musela mít ze vším takové potíže.Falko zafrkal a začal přední nohou hrabat o zem.Normálně to byl hrozně krotký kůň jenže teď už zkrátka chtěl jít ven za ostatními a začínal ztrácet trpělivots. "Za to že to tak dlouho trvá si můžeš sám když pořád vyvádí skopyčiny."snažila jsem se mu vysvětlit přísně.Falko jenom zakoulel očina jokoby chtěl říct: jo jasně.Rozesmálo mě to a najednou mi bylo mnohem líp.Možná že jsem nešika,ale koně vážně miluju a hlavně Falka. Přece bych nemohla přestat jezdit to bych nepřežila.A co by se stalo kdybych venku tátu poprosila aby podbřišník utáhl za mě?Vždyť je mi teprve třináct a navíc jsem na svůj věk malá.To přece není má vina,nebo snad ano?Důležité ovšem je abych se vyhnula sestřiným poznámkám.A tak jsem se narovnala pohladila svého nádherného kaštanového koníka po krku a shlavou vzpřímenou jsem vypochodovala ze stáje.Náhlý příval sebevědomí mi však vydržel zhruba dvacet sekund.Jakmile mě Katelin a Tereza uviděli naklonili se k sobě.Tereza něco utrosila a Katelin se dala do smíchu.Připadali mi tak stejné že by to klidně mohli být dvojčata.Dlouhé blonďaté vlasy a zmalované obličeje z domýšlivým pohledem.Očima jsem hledala tátu ale ten nikde. "O kolik se semnou vsadíš že ta mrňavá popleta zase zapomněla utáhnou podbřišník?"zaslechla jsem šeptat Katelin tak hlasitě že to slyšeli úplně všichni. "Člověk by ani netušil že vyrůstala v jezdecké škole.No ale někdo hold za svou neschopnost nemůže."Pak se po sobě s Terezou podívali.Tereza se uchychtla a já jsem zaslechla jak se hyhňají i někteří jiní jezdci.Jejich smích mě zabolel až sem sebou trhla. "No když si taková přebornice tak bys mohla seskočit s koně a moct jí ne?"Ta slova mě tak překvapila až jsem zvedla oči.Nějaká holka kterou jsem v životě neviděla probodávala Katelin pohledem.Seděla na hřbetě Mikeše nejstaršího koníka ve stáji.Miki ani vlastně jezdecké stáji nepatřil ale jelikož na něm jeho majitelka přestala jezdit a zároveň neměla to srdce ho prodat zabydlel se u nás.K výuce jízdy ho táta využíval málo kdy protože mu chtěl dopřát zaslouženého důchodu.Jenže Mikeš se ještě těšil k nejlepšímu zdraví a tak jezdil většinou s každou skupinkou která měla namířeno do lesa.Přeskočila jsem pohledem z té nové holky na Katelin která byla celá rudá.Nebyla totiš zviklá aby jí ostatní krytyzovali. "No to mě podrž,kdo si jako myslí že je?"koukla se Tereza na Katelin a znova se nepříjemně zasmála.Katelin mlčela.Tvářila se nejistě a zdálo se že neví jak se zachovat.Ta nová holka to rozhodla za ní.Seskočila s Mikešova hřbetu vrazila Katelin do ruky otěže a utrousila: "Tak se zdá že slovo ochota ve tvém slovníku není.Mohla bys aspoň podržet Mikiho otěžě abych tedy Jenny pomohla já.Než stihla Katelin odpovědět otočila se k ní ta nová holka zády.Segře spadla čelist a jen bez hlesu seděla a držela Mikiho otěže.Ta nová holka vypadala o několik let starší než já a rozhodně i o několik centimetrů vyšší.Sledovala jsem jak Falka šťouchla do boku,o několik dírek podbřišník utáhla a zkontrolovala jestli je všechno v pořádku. "Díky"řekla jsem. "Si moc hodná."Dívka se usmála. "Rádo se stalo a mimochode jsem Amy. Zrovna jsme se přistěhovali takže tu ještě nikoho neznám ale doufám že si tu v jezdecké škole nějaké přátele najdu." "A taky nepřátele."pomyslela jsem si v duchu a podívala jsem se po segře. Na tohle ponížení totiž Katelin nikdy nezapomene.To mi bylo naprosto jasné.Segta se tvářila jako by kousla do citronu a už už se chystala aby něco řekla,a určitě by nešlo o něco pěkného ježe k tomu nedostala příležitost.Přihnal se totiž táta který si oběhl domů pro mobil. Celá skupina se vydala na cestu.
.
Psisko přestalo vrtět ocáskem a začalo horlivě očichávat malé hnědé cosi ležící u paty stromu. Žena se sehnula aby se podívala co to je. "Mrtvá veverka.Fuj!"zatahala za vodítko.pes se volky nevolky otáhl. Jenže když se otáčel zavadil ocasem o strom. Hafan zakňučel a schoulil se. Žena zděšením zatajila dech. "Co to má být?Co se to děje?" Pes skučel strachy a tiskl se k paničce.Žena nevěřícně civěla na strom. "To přece není možné."Dlaní si otřela oči jakoby chtěla děsiví výjev vymazat.Ten však ale nezmizel.S pronikavým výkřikem plným hrůzy se rozběhla a psa táhla za sebou.Chtěla z lesa uprchnou,uniknou běsu který tenhle krásný den proměnil v noční můru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L. L. | 27. dubna 2012 v 12:21 | Reagovat

Klíč k přímé řeči:
Psaní přímé řeči není nijak těžké, jedná se jen o několik pravidel:
1.) Přímá řeč musí být VŽDY na novém řádku.
2.) První uvozovky jsou vždy dole, druhé nahoře.
3.) Znaménko ukončující přímou řeč se vždy píše ještě před druhými uvozovkami.
4.) Mezi ukončujícím znaménkem a druhými uvozovkami není mezera.
5.) Za druhými uvozovkami mezeru píšeme vždy.
6.) Za přímou řečí se nesmí vyskytovat znaménko.

Pozor! Nepleťte si prosím přímou řeč se slovy, které jsou psané v uvozovkách proto, že označují ve svém plném významu něco jiného nebo s citací (Posadil se tam, kde seděla ta „krysa“.).

Příklad přímé řeči:
„Dobré ráno!“ pozdravil Sirius s úsměvem.
„Dobré...“ zamručel zbytek Pobertů.
„Čím pak je to, že nehýříte elánem?“ Posadil se na volné křeslo. *
„Ale, znáš to,“ usmál se smutně James, „pořád má něco.“ **
„Lily?“
Chlapec s věčně rozčepýřenými vlasy přikývl: „Asi se na to už vykašlu.“
„Jen se nedej,“ konejšil ho Sirius. „Tohle ženský dělají vždycky!“ **

* Věta, která následuje po přímé řeči nezačíná velkým písmenem proto, že by přímá řeč končila otazníkem, ale proto, že to není věta uvozovací! Jinými slovy: Nemá s přímou řečí nic společného!
** Všimněte si, že v těchto dvou případech je uvozovací věta vložená mezi přímou řeč, ale v jednom případě končí čárkou, v druhém tečkou, OBA zápisy jsou možné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama